Posadil se na okraj můstku a klátil nohama nad stříbřitě lesklou vodou. Všechny tyto myšlenky a vzpomínky, jejichž vyřčení by trvalo dlouho, prolétaly jeho myslí neuvěřitelnou rychlostí. A i když tu vzpomínal na své dětství, celou dobu mu ve skutečnosti plnila mysl Davy, Davy tak milovaná, Davy tak drahá, a teď už šest měsíců mrtvá. To ona - ona jediná ho přivedla v noci zpátky do Glenmerle, dívka, kterou zde miloval, se kterou se oženil a kterou miloval půldruhého desetiletí, až do onoho zimního svítání, kdy se naposled tápavě dotkla jeho obličeje a s rukou v jeho dlani zemřela. Od té doby prožíval obrovský smutek nad její ztrátou. A přece uprostřed slz a bolesti nalézal náznak útěchy v pomyšlení, že teď už nic nemůže zmařit a zkazit jejich lásku. Jak napsal C. S. Lewisovi, svému příteli v Anglii, rukopis jejich lásky už bezpečně dostal věčný Tiskař. Na okamžik si přál, aby Lewis tady byl s ním, aby s ním na hodinku poseděl na můstku nad potokem v Glenmerle. Pomyslil si, že Lewisovi by se tady líbilo. Snad se ani příliš neliší od domu, kde byla skříň, která vedla do Narnie. Neboť Lewis jaksi velmi dobře rozumí povaze jeho ztráty. Ačkoliv je daleko za mořem, byl mu po celý uplynulý půlrok oporou v hlubinách jeho zármutku. To on řekl, že Davyina smrt byla přísným milosrdenstvím. Přísné milosrdenství - ten výraz ho pronásledoval: milosrdenství, které je přísné jako smrt, smrt, která je milosrdná jako láska. Neboť ta smrt přišla v lásce, nebyla smrtí lásky. Láska může umírat mnoha způsobu. Většinou jsou daleko hroznější než fyzická smrt. A pokud každá přirozená láska musí tak či onak zemřít, Davyina smrt - kdy on a ona byli v lásce spojeni - byla smrtí, jež naznačovala jaro a znovuzrození. Skutečný brilantně napsaný příběh velké lásky, kterým prolíná hledání pravdivosti křesťanství a osobní zápas po odchodu jednoho z partnerů. Během celé doby si dvojice vyměňuje dopisy s C. S. Lewisem.