Pašerákem ve službách Nejvyššího

Ukázka:

Překročit rumunské hranice mi trvalo čtyři hodiny. Když jsem přijel k přechodu na druhém břehu Dunaje, říkal jsem si: „To mám štěstí. Jen šest aut. To půjde rychle.“

Když uplynulo čtyřicet minut a prohlíželi stále ještě to první auto, pomyslel jsem si: „Chudák, musejí na něj něco mít, že to trvá tak dlouho.“

Ale když auto nakonec projelo a další prohlídka trvala také půl hodiny, začal jsem si dělat starosti. Doslova všechno, co ta rodina vezla, se muselo vyndat a rozprostřít na zemi. Všechna auta v řadě procházela stejnou procedurou. Čtvrtá prohlídka trvala hodně přes hodinu. Stráže si vzali řidiče dovnitř a drželi jej tam, zatímco odstranili disky, rozebírali motor a odmontovali sedadla.

„Pane Bože,“ pronesl jsem, když už přede mnou bylo jen jedno auto. „co budu dělat? Jakákoliv důkladnější prohlídka okamžitě odhalí Bible v rumunštině.“

„Pane,“ pokračoval jsem, „vím, že žádná míra vychytralosti z mé strany mě přes tuhle hraniční kontrolu nedostane. Mohl bych Tě požádat o zázrak? Nech mě vyndat několik Biblí a nechat je volně tak, aby byly vidět. Pak se, Pane, přece nebudu moct spoléhat na své vlastní válečné lsti, že ne? Budu se zcela spoléhat jen na Tebe.“

Když poslední auto procházelo tou hrůznou prohlídkou, podařilo se mi vytáhnout několik Biblí z úkrytu a navršit je na sedadlo spolujezdce.

Byl jsem na řadě. Zařadil jsem jedničku, přiblížil se k pohraničníkovi, který stál na levé straně silnice, podal mu své dokumenty a začal vystupovat. Ale on kolenem přidržoval moje dveře, takže nešly otevřít. Podíval se na mou fotografii v pase, něco si zapsal, strčil mi papíry pod nos a rychle mávnul.

Netrvalo to ani třicet vteřin. Nastartoval jsem a posunoval se vpřed. Mám snad zajet ke kraji, z cesty, a tam mi auto rozeberou? Podíval jsem se do zpětného zrcátka. Stráž mávnutím zastavila další auto a naznačila řidiči, že musí vystoupit. Popojel jsem ještě o několik metrů. Nechali řidiče otevřít kapotu. A pak už jsem byl příliš daleko, abych mohl pochybovat, že jsem se přes ten neuvěřitelný přechod skutečně dostal za třicet vteřin.

Srdce mi bilo jako o závod. Ne vzrušením z překročení hranice, ale vzrušením, že jsem na letmý, úžasný okamžik zachytil Boha při práci.

...

Příběh holandského misionáře, který pašoval Bible do zemí za za "železnou oponou". Na těchto cestách často zažil zázračné vedení a ochranu, zejména na hraničních přechodech. Jeho aktivita se posléze rozšířila na Čínu, Vietnam a další oblasti Asie. Bratr Andrew také brzy začal s návštěvami Afriky, Kuby, Střední a Jižní Ameriky. Počet zemí, kde takto podporoval křesťany nakonec přesáhl číslo šedesát. A tak se z původně malé holandské misie bratra Andrewa v průběhu let stala mezinárodní organizace nazvaná Open Doors s kancelářemi ve dvaceti zemích světa a dvěma sty pracovníky na plný úvazek. Kniha Pašerákem ve službách Nejvyššího, která popisuje začátky služby bratra Andrewa, byla poprvé vydána v roce 1967.

Napsat recenzi