Ačkoli se kniha Autobus na konečnou tváří jako kniha pro děti (doporučený věk 10 - 100), je svým pojetím i způsobem psaní vhodná spíše pro čtenáře dorostového až mládežnického věku. S chutí si ji přečte ale i nejeden dospělý.
S chutí hlavně proto, že se kniha hezky čte. Příběh (vlastně dva příběhy) má spád, je z obyčejného prostředí malého českého městačka, ve kterém se čtenář postupně setkává s hlavními postavami, jejich kamarády, přáteli, životy, ale také mnohými problémy, kterými jednotlivé postavy procházejí. A protože těch potíží se na necelých 300 stranách nahromadilo rozhodně víc než dost, je to možná jeden z důvodů, proč je kniha vhodná spíš pro vyspělejší čtenáře. Řeší se zde workoholismus, osamělost, lhaní, šikana, alkoholismus, různé strachy a obavy, výchovné zdary a nezdary učitelů ve škole, ale také vztahy, manželství, předčasné porody aj. Ano, většinu z toho lze díky víře některých postav a uvěření dalších zdárně vyřešit, takže kniiha nepůsobí nijak smutně, naopak je vlastně velmi pozitivní, ale desetiletí čtenáři by něco takového neocenily. Místy kniha připomíná oblíbené knihy manželů Dolejších.