Daniela Vojtíšková vybrala a uspořádala krátké básnické texty teologa a hudebníka Tomáše Novotného. Výběr zahrnuje širokou škálu textů od zbožných přes depresivní až po sarkastické či téměř milostné. Všechny verše jsou spontánními reakcemi na aktuální náladu, bolest, obavy či jiné prožitky autora.
Když nebe ukápne na Zemi,
na duši lehčeji hned je mi
rázem mám celý svět rád.
Jediným nezištným úsměvem
nebe se prolomí sem na Zem
a kůry nebeské začnou mi hrát.
Jak rád jsem, Bože můj, že zas' vím,
že láska voní Tvým královstvím,
že se zas' budu moct smát.
****
Silvestrovská
Duše má je smutná
skoro až k smrti
to, co má pozvednout,
to mě jen drtí.
Medaile obdivu
na krku škrtí
Smutná je duše má
skoro až k smrti.
Do dveří nového
staré se vleče
a když jdu životem
třeba i vkleče,
je to jen výpotkem
duchovní křeče.
Když nové za sebou
staré si vleče.
Po ostří meče
srdce mé teče.
*****
Láska, ne naděje
umírá poslední.
Jen láska zůstává,
když život odchází
a touha odezní.